Rychlost versus přednost

Text: Zorka Horká – Motoairbagy.cz, Mgr. Tomáš Čuda – státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně

Věčné téma vyvolávající emoce obzvláště u účastníků dopravních nehod (DN) nebo – v našem sektoru - u motorkářů versus řidičů OA. Dá se říct, že je to již takový řidičský folklór…

Pojďme se tedy podívat na úskalí této problematiky, souvislosti a náhled profesionálů v oboru. Co uvádí silniční zákon? „Dát přednost v jízdě znamená povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy, § 2 písm. q) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.“

PRVNÍ PŘÍKLAD

Výhled motocyklisty na vyjíždějící OA.

Motorkář jedoucí obcí v mírné pravotočivé zatáčce po hlavní komunikaci při pravém okraji jízdního pruhu rychlostí 74 km/h a řidička OA vyjíždějící z vedlejší pozemní komunikace vpravo ve směru jízdy motocyklisty. Podmínky: horizont, pravotočivá zatáčka a oblast výhledu zakrytého keřem,  vlnitým plechem a svodidly.

Výhled řidičky OA ze stojícího automobilu na motocykl přijíždějící od centra města – rychlost 50 km/h, jízda ve středu jeho jízdního pruhu.

Závěr soudu: Motorkář byl shledán vinným ze způsobení DN. „Rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.“ § 18 odst. 1 téhož zákona. Výhled řidičky OA ze stojícího automobilu na motocykl přijíždějící od centra města – rychlost 50 km/h, jízda ve středu jeho jízdního pruhu. Zdůvodnění: Motorkář svou jízdou řidičce OA znemožnil (jednak rychlostí 74 km/h a dále tím, že se pohyboval při pravém okraji svého jízdního pruhu v oblasti zakrytého výhledu) vyjetí na hlavní pozemní komunikaci. Motorkář jel de facto naslepo do místa, kam sám nemohl vidět. Dát přednost v jízdě řidičkou totiž předpokládá, že ta se rozhlédne a učiní rozhodnutí, zda manévr provede či nikoli. Rychlostí a zároveň jízdní stopou, kterou zvolil motocyklista, ovšem takový „rozmysl“ řidičce znemožnil. Proto soud neshledal na straně řidičky, že by nedala motocyklistovi přednost v jízdě, a zavinění bylo zcela na straně motocyklisty. Motocyklista tak porušil svou povinnost jet přiměřenou rychlostí, řidička ovšem neporušila svou povinnost dát mu přednost, neboť v momentě počátku svého manévru nemohla motocyklistu vůbec vidět.

DRUHÝ PŘÍKLAD

Motorkář jedoucí obcí přes mírný horizont rychlostí 175 km/h a řidič OA otáčející se z pravé strany, přes jízdní pruh motorkáře a celou hlavní pozemní komunikaci přes plnou čáru. Podmínky: horizont, plná čára, nedovolená rychlost. Snímek z vyšetřovacího pokusu – rozhled motocyklisty z motocyklu na vozidlo povyjeté z odstavné plochy u domu č. p. xxx, motocykl ve vzdálenosti 155,1 m od vozidla.

Snímek z vyšetřovacího pokusu – rozhled řidiče ze stojícího vozidla na motocyklistu a na celý motocykl – motocykl ve vzdálenosti 123,5 m od vozidla.

Závěr prvoinstančního soudu: Navzdory extrémní rychlosti motorkáře je spoluviníkem DN i řidič OA. Zdůvodnění: Extrémní rychlost motocyklisty je stejně zásadním porušením povinností řidiče, jako je otáčení se za horizontem přes plnou čáru. Ačkoli motocyklista podstatným způsobem znesnadnil svou rychlou jízdou svou rozeznatelnost jako potenciální překážku pro řidiče OA, tento řidič se otáčel přes plnou čáru. Neměl tak na daném místě vůbec co dělat, neboť otáčení se přes plnou čáru je zakázané. Extrémní rychlost motocyklisty byla shledána toliko jako jeden z faktorů, který nehodu způsobil, a to stejně významný jako otáčení se v místě, kde je takový manévr zakázaný. Když by každý z řidičů své povinnosti dodržel, k nehodě by nedošlo. Na následky střetu motorkář zemřel.

Právě první zmiňovaná dopravní nehoda vnukla myšlenku soudním znalcům doc. Ing. Ivo Drahotskému, Ph.D, profesoru Univerzity Pardubice, Ing. Miloslavu Řehákovi, Ph.D., a v neposlední řadě Mgr. Tomáši Čudovi, státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Děčíně, zrealizovat experiment sledující nejen chování motorkářů, ale i řidičů osobních automobilů na silnicích.

Čeho přesně se experiment týkal? Testovaly se při něm reakce řidičů OA sedících za volantem, kteří neměli tušení, jakou rychlostí se k nim blíží motorkář jedoucí po hlavní komunikaci. Je třeba podotknout, že experiment probíhal na uzavřené komunikaci díky spolupráci znalců s Policií České republiky. Skupiny řidičů byly tři a skládaly se z řidičů začátečníků, řidičů v produktivním věku a řidičů nad 65 let. Test probíhal na přehledném úseku celý den a uskutečnilo se celkem 200 průjezdů v rychlostech od 55 do 170 km/h. Hlavní záznam dění se pořizoval kamerou dronu, k dispozici byl policejní radar Lasercam 4 a několik pomocných kamer. Na silnici v trajektorii jízdy motorkářů byly umístěny pruhy a značka se světlem směřujícím nahoru. Znalci následně z reakcí řidičů sledovali, nad jakou rychlost motorkáře ostatní řidiči vyjíždějící z vedlejší komunikace vlevo a dávající přednost motorkáři už nejsou schopni rozeznat, zda mohou vjet na hlavní, či nikoliv. Řidiči při experimentu simulovali tuto situaci a v momentě, kdy začali vnímat riziko střetu s motorkářem v jeho trajektorii, měli za úkol zmáčknout tlačítko, které drželi v ruce. V okamžiku zmáčknutí tlačítka se rozsvítilo světlo položené na silnici a zaměřované z výšky 200 m dronem. Zároveň se rozezněl také motocyklový klakson připevněný u světla, aby v tu samou chvíli opodál stojící policista s radarem změřil přesnou rychlost motocyklu. Okamžik rozsvícení světla ve stejném čase zaznamenala kamera dronu a podle pruhů nakreslených na silnici a umístěných v trajektorii motocyklisty bylo možno odečítat nejen vzdálenost motocyklisty od potenciálního střetu, ale díky radaru i jeho rychlost. Na základě těchto informací jsou poté soudní znalci schopni vypočítat, zda by ke střetu došlo, či nikoliv, respektive zda by se řidič automobilu dokázal bezpečně (bez ohrožení motocyklisty) připojit na hlavní komunikaci. Ihned po stisku tlačítka měli řidiči za úkol odhadnout rychlost přijíždějícího motocyklu a jeho vzdálenost od automobilu (okamžik stisku tlačítka). Nabraná data mají soudní znalci k dispozici a nyní je analyzují.

Vyjádření Mgr. Tomáše Čudy, státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně: „Lidé k otázce zavinění takových dopravních nehod přistupují přirozeně svou optikou. Někteří jsou toho názoru, že se jim klidně může stát, že někoho přehlédnou nebo jeho rychlost špatně vyhodnotí, a tak jsou spíš na straně těch, kteří nedali přednost v jízdě. Jiní jsou v této otázce víc sebejistí a naopak si myslí, že i když jezdí rychleji, mají to pod kontrolou. Každý pak fandí tomu svému pomyslnému týmu. Když se ale zkoumají příčiny nehody, vždy se berou v úvahu všechna porušení povinností účastníků nehody, a k věci se přistupuje racionálně. Uplatňuje se takzvaná teorie izolace jevů. Například na jedné straně máme rychlost řidiče jedoucího po hlavní silnici, na straně druhé nedání přednosti v jízdě. Poté se zkoumá, zda převrácením pravdivostní hodnoty daného jevu dojde ke změně následku. Zní to složitě, ale je to jednoduchý myšlenkový experiment, prostě si položíte otázku: „Když by jel pomaleji, došlo by k nehodě?“ Pokud by k ní nedošlo, tak je vysoká rychlost zjevně příčinou. Když ovšem ze znaleckého zkoumání vyplyne, že by k nehodě i přesto došlo, pak je rychlost jednou z příčin nehody. Je to nutné samozřejmě zkoumat i z druhé strany: „Když by mu tam řidič z vedlejší komunikace vědomě vjel, došlo by k nehodě?“ Pokud došlo, pak i tento faktor je příčinou dopravní nehody. A pokud se v takovém případě sejdou dva faktory na straně každého z účastníků nehody, pak je to velmi často spoluvina. Důležité samozřejmě je, že řidič z vedlejší dává přednost v jízdě na základě nějakého vjemu, tedy že toho druhého účastníka provozu na silnici vidí. Pokud jej nevidí, protože jej ani vidět nemůže, tak nelze tvrdit, že někomu nedal přednost v jízdě. On v tu chvíli prostě neměl žádný podnět, který mu bránil v provedení jízdního manévru. Důležitá tedy je v takových kauzách spíše přiměřenost rychlosti v daném místě než samotný rychlostní limit. Sice rozhodně nikomu nechci doporučovat jezdit nad rychlostní limity, ale v mlze na mokré silnici můžete jet nepřiměřeně rychle, přestože jedete v rámci rychlostního limitu, a samozřejmě i naopak, můžete jet v některém místě nad rychlostní limit a přitom daná rychlost nemusí být nutně zcela nepřiměřená aktuálním poměrům. To vám ale samozřejmě nepomůže, když vás policie změří a dá vám pokutu.“

To, co mimo jiné znalci při experimentu zkoumali, je, zda existuje nějaký limit rychlosti, nad kterou, přestože motocyklista je vidět na velkou vzdálenost, už běžní řidiči nejsou schopni pro jeho vysokou rychlost učinit správné rozhodnutí, zda mu do jeho trajektorie vjedou nebo ne. Zjednodušeně řečeno, zda existuje nějaký strop rychlosti, která i v podmínkách optimálního rozhledu viní řidiče jedoucího na motocyklu po hlavní silnici.

Na místě nehod jsem se byla sama podívat a byla jsem přítomna i u soudního projednávání, ale na výsledky tohoto experimentu je potřeba si počkat dva měsíce.

Výše uvedení slovesné dílo je chráněno dle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském § 9.